Paní Zima
Každý rok se vrací z temných mraků a hvozdů.
Přinese smrt, ticho a spánek.
Každý rok se vrací a všechno zahalí bílou mlhou a sněhem.
Už přichází...
Paní Zima
Irena
Jsou to již dva roky, kdy Irena odjela do Sýrie pomáhat jako členka lékařského týmu. Jsou to již dva roky, co jsem jí neviděl. Její pracovní tým byl unesen místními povstalci. Ambasáda se sice snažila, jak mohla, ale po celém týmu jako kdyby se zem slehla. Od té doby cítím tíživý smutek, protože mi Irena chybí a mám strach, že její ztráta bude neskutečnou černou dírou mého života, která nakonec pohltí i mě. Dnes sedím v restauraci s Karlem. V restauraci, kam jsme rádi chodívali s Irenou. Pamatuji si, jak se paprsky slunce odrážely od sklenice, když si jí přikládala ke rtům. Její šťastné oči, které mě zalévaly její přízní, teplem a láskou. Okamžiky, kdy nastalo krátké ticho a ona se s úsměvem dívala na ulici, kde lidé chodili blízko okna, u kterého jsme seděli, jako kdyby chtěli zachytit naší krásnou chvilku, kterou jsme s Irenou právě prožívali. Dnes je ovšem venku nevlídně. Je začátek října a venku prší. Karel je můj nejlepší přítel. „Vypadáš straš
Komentáře
Okomentovat