Opičí svatba

     

Bylo krásné ráno v džungli u řeky Bongo. Ptáci vylétli ze svých hnízd nad koruny stromů a vítali právě vycházející slunce. Mladý opičí princ Yangu ještě spal na krásně vystlané větvi, kterou mu připravilo jeho opičí služebnictvo. „Vstávejte, pane. Už je čas. Dnes máte svůj veliký den, pane,“ povídá mladému princi jeho nejvěrnější služebník Sasa. Yangu má dnes svatbu a bere si překrásnou opičí princeznu Angu. „Saso, zdálo se mi, že se Angu ztratila. Běž se prosím podívat, že to byl jen sen a přijď mě ubezpečit, že Angu je v pořádku,“ řekl naléhavě mladý princ. „Zajisté pane. Hned jsem zpět,“ odvětil laskavě Sasa a ztratil se ve větvích stromu. Angu měla pelíšek jen o pár stromů dál. Když se Sasa dostal ke stromu, kde měla Angu být, tak si hned povšiml, že něco není v pořádku. Na stromě nikdo nebyl. Ani Angu ani její služebníci. „Hmm…to je podivné,“ řekl si Sasa pro sebe. Sasovi bylo okamžitě jasné, co se stalo. Princeznu a její služebnictvo unesl opičí princ Abula se svojí armádou.

     Abula si nepřál svatbu Yanga a Angy. Byl to princ z vedlejšího opičího království, který se pro svou povahu nikdy princem stát neměl. Byl zlý, nestaral se o své opičí druhy. Chtěl všechno jen pro sebe a byl velmi závistivý, když měl někdo něco, co on sám neměl. Abula byl navíc zbabělý. Už několikrát měl potyčky s Yangem, ale vždy, když se Yangu ukázal poblíž, tak Abula utekl. Vládl jen proto, že měl schované ořechy, které jeho opičí společenství milovalo, a které jim čas od času dal, aby si získal jejich přízeň.

     Sasa se rychle vydal za Yangem, aby ho o svém zjištění co nejrychleji informoval. „Tak  Abula sebral tolik odvahy, že se opovážil unést mojí milovanou Angu? Uvidíme, kolik odvahy Abulovi zůstalo, aby se utkal se mnou!“ zlobil se Yangu a hned se Sasem a skupinkou opičích bojovníků vyrazili po stopách darebáckého a zbabělého Abuly. Běželi rychle, jak nejvíce to dokázali. Přeskakovali z jednoho stromu na druhý a chvílemi se zdálo, jako by uměli létat. Na rozdíl od Abuly byli Yangu a jeho společníci statné opice, které svojí vytrvalostí a silou mnohem převyšovaly zbabělého Abulu. Po cestě si skupina zpívala:

„Abula zbabělec,

dostal na princeznu chuť.

Za to dostane kopanec,

až z větve udělá žuch.“

     Za nedlouho byli na území Abuly. Pomalu se plížili větévka po větévce a lístek po lístku, aby na sebe příliš brzy neupozornili. Když Yangu odhrnoval poslední lísteček, čekalo jeho a celou skupinu ohromné překvapení, které nečekali. K různým větvím byla připoutána celá Abulova banda a nad nimi stála opičí princezna Angu se svojí družinou. Ta se významně podívala na Yanga a s úsměvem povídá: „Jdeš pozdě milý. Ten zbabělec Abula nás unesl, když jsme spali, ale když se našla příležitost, tak jsme se osvobodili a na Abulu zaútočili. Abula nijak nebojoval. Lekl se a začal brečet a naříkat, ať ho ušetříme.“ Yangu přistoupil k Angu, obejmul jí a všichni se tomu náramně zasmáli. Abula byl vyhnán a jeho družina si mohla zvolit: Buď půjdou s Abulou nebo se připojí k Yangově skupině. Zvolili si, že budou věrni Yangovi.

     A byla svatba. Krásná opičí svatba. Yangu a Angu byli nejnádhernější opičí pár, o kterém si povídala celá africká džungle dlouhá léta. Brzy se jim narodil opičí chlapeček Šangu. Neustále se houpal ve větvích. Byl to roztomilý opičí chlapeček. Až vyroste, bude bojovník po tatínkovi a mamince.